zahlavityden.jpg

HOY

TÝDEN.CZ

18. 10. 2018
Rubrika: Co se jinam nevešlo

Za bezdomovce voňavější!

Autor: Naďa Dubcová

21.10.2010 20:00

 

wc.jpgPíši tohle zamyšlení z vyhřátého domova, jaktěživo jsem s nějakým bezdomovcem, pokud tedy vím, nemluvila, mám jen představu dle televize, článků v tisku a osobního setkání na „dálku", přesto, jsem došla k tomuto názoru:

Bezdomovci se dělí do několika skupin, z nichž já je rozdělím jen na dvě. Jedna je zastoupena bezdomovci programovými, tak říkajíc vybrané povolání a druhá z donucení okolnostmi. Jeden každý z obou skupin má svůj příběh, řečeno dnešním jazykem, svoji story. Bezdomovcem jsou i ženy a to je už mimo mé chápání.

V obou skupinách jsou tací, kteří páchají trestnou činnost v širším spektru, ale pokud to nejsou zločiny hrdelní, nenapadají ostatní lidi, jen si někde něco málo přikradnou, jsou hluční a vypadají tak, že by člověk položil peněženku a prchal, jsou to stále naši spoluobčané, kteří mají také svá práva, i když ty jejich povinnosti kulhají.

Mám pochopení pro obě základní skupiny, nejen tu z donucení, ale protože je fakt, že existují lidé, kteří nejsou schopni dodržovat jiná pravidla než ty přírodní a pracovní návyky si nikdy neosvojili a neosvojí. Potud moje tolerance k bližnímu svému. Můj bližní, který si vybral nebo mu byl vybrán takový osud, má základní problém. Člověčí potřeby. Přijímání potravy a tekutin (možná spíše tekutin)nutně přejde v zákonité vyměšování. A teď, kde. Člověk je také nejméně přizpůsobený žít v přírodě, protože je nahatý, sám se bez pomoci šatů a ohně nezahřeje a je také málo odolný proti zašpinění, zkrátka musí se mýt, jinak dost odpudivě zasmrádne.

Jestliže takový člověk zasmrádá častěji, jsou jeho čichové vjemy natolik otupené, že nejen že si sám nesmrdí, ale nesmrdí mu ani jeho druh se stejnou životní náplní. Jenomže nám, co se sprchujeme 2x denně nebo se prostě pravidelně myjeme třeba i na lavóru ten smrad opravdu zdvihá žaludek. Jestliže můj bližní smrdí tak, že smrad visí hmatatelně ve vzduchu vedle mě na lavičce nebo v MHD, jestliže spolu s ostatními tvoří zábavní park na zemi ve veřejných prostorách, tak to se už má tolerance krčí pěkně při zemi.

Co tedy s takovými bližními? Zahnat je do oplocených unimo buněk někam na okraj města? Udělat hlídky, které by je vypouštěli z oploceného prostoru jen umyté?

Přemýšlela jsem, jak se s takovými lidmi nakládalo za první republiky nebo nakonec i za císaře pána. Jsou někde historicky zmapované životy bezdomovců? Já vím jen o těch, které se míhají krásnou literaturou v několika podobách. Od lapků, kteří přepadávali pocestné po tuláky, o které se musela postarat jejich domovská obec.

Vzpomínám na literární zmínky o různých koloniích, provizorních stavbách ze všelijakého materiálu, kde přežívali rodiny s dětmi. Nebudu se pouštět do toho, že neměli často moc co jíst, ani moc toho tepla, protože na otop se shánělo kde co, ale měli střechu nad hlavou. Žebrota byla zapovězena, přesto se našli lidi, kteří žebrajícího nevyhnali.

A co s tím dnes? Posílat bezdomovce do domovské obce nelze, co by si tam s ním se svým rozpočtem počali a taky by to bylo omezování osobní svobody, násilně je vytlačovat ze středu měst je totéž. Nemám žádný recept. Tak proč ta ženská píše o něčem, v čem nezná řešení, říkáte si a máte pravdu. No, já jen, že bych se přimlouvala o rozmístění více mobilních WC (TOI TOI?) vč. mobilních sprch, i kdyby to mělo být na náklady obce. Nakonec by mohly fungovat i na malý kovový peníz, který dá dohromady snad každý.

A kde by se ty finance na očistu našich bližních našly? Inu, kdyby si např. obec omezila některé repre fondy a parlament i senát cestování po dalekých zemích, ze kterých stejně pro našince nepřivezou něco prospěšného a konkrétního, kdyby si nepropláceli jízdné, které neprojezdí, tak bychom se mohli nakonec dočkat i našich bližních nesmradlavých a taky nesmradlavých uliček či podchodů.  

Ilustrační obrázky vypůjčeny z internetu. 2006-12-20-xxl--20061220091712_FRANKREICH_PARIS_OBDACHLOSE_FRA503.jpg



Diskuze

Naďa Dubcová

Jen když mě něco namíchne
jaaaa.jpg
Oblíbenost autora: 1.59

O autorovi

Jsem na cestě ... V červnu tohoto roku mi vyšla knížka s vybranými články z blogu pod názvem: Začíná to nudlemi a končí to kudlou v břiše. Mé kolegyni Zuzce Zajícové vyšly její články pod názvem: Pomůcky zralé ženy aneb U konce s dechem i prachama. Obě knížky vydalo vydavatelství Akcent, kde se dají objednat na dobírku nebo se dají koupit ve vybraných knihkupectvích např. v pražském Luxoru. Také mám svůj soukromý blog, zde: http://brut.wp.cz/

Kalendář

<<   říjen 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031    

panorama_myto.jpg